Tankový prapor režiséra Víta Olmera podle stejnojmenné předlohy Josefa Škvoreckého je s přehledem divácky nejúspěšnějším filmem od roku 1989 vůbec. Zároveň je prvním soukromým filmem natočeným po Sametové revoluci a v tu chvíli prvním takovým snímkem od znárodňovacího dekretu v roce 1945. V kinech ho viděly 2 miliony diváků, stal se základním kamenem filmového průmyslu u nás. Díky své popularitě doslova zlidověl a jeho vznik provází řada legend.
Přesně 35 let od své premiéry se Tankový prapor vrací do kin.
Danny Smiřický prožívá základní vojenskou službu v letech 1953–54, za časů neblaze proslulého komunistického ministra obrany Alexeje Čepičky. Ve vojenském prostoru Kobylec probíhá výcvik tankistů. Danny v hodnosti rotného přitom s nevšední vynalézavostí bojuje s tupostí bolševických lampasáků. Myšlenky na civil, jídlo, ženy a alkohol mu pomáhají, stejně jako jeho spolubojovníkům, přežít absurdní dobu „služby vlasti“…
Počet diváků, který v kinech Tankový prapor viděl, je unikátní. Žádný jiný film od roku 1989 na hranici 2 milionů diváků nedosáhl, ani jiné české či slovenské hity, ani hollywoodské světové trháky
